Audiovizuální báseň pomocí asociativních obrazů přibližuje myšlenky a tužby ukrajinské filmařky při jejím studijním pobytu v cizí zemi. Seznamuje se s portugalským jazykem a skrze jeho specifika, zvukomalebnost i podobnosti s její rodnou řečí proniká do místní kultury v roli potenciální migrantky. Vzpomíná však na svou domovinu sužovanou válkou, která se do jejích úvah neustále navrací a vytváří tak nečekané spojnice mezi jejím současným domovem a bolestnými vzpomínkami na Ukrajinu. Melancholický film tak představuje jazyk jako průvodce cizí krajinou a snové obrazy každodennosti jako deníkový záznam.
