Francouzský dokumentarista Nicolas Vanier putuje po těch nejmrazivějších krajinách jako jsou Sibiř, Laponsko, Aljaška a samozřejmě Kanada, kde podnikl skutečnou bílou Odyseu - 8 600 km přes Aljašku. Na této cestě se setkal s mužem, který ho inspiroval k natočení filmu Poslední traper. Padesátiletý Norman Winther žije se svou indiánskou ženou Nebraskou uprostřed kanadské divočiny. Zdá se, že je poslední, nebo jeden z posledních skutečných traperů. Má své psí spřežení, kterým loví i jezdí pro zásoby. Svůj dům si postavil vlastníma rukama a doufá, že se nebude muset přesunovut dál na sever, aby unikl hlučné civilizaci. Žije v rovnováze jak s přírodou tak sám se sebou. Má svou vlastní filozofii, své zásady. Ve filmu, který je na pomezí dokumentu a hraného filmu, představuje sám se, stejně jako jeho žena i přátelé, s nimiž se setkává jen zřídka. Traper není jen obyčejný lovec, je to (jak praví naučný slovník) potulný lovec lovící kožešinovou zvěř. Takový je Norman Winther.
