„Zastav se a přivoň k růži.“ Když se někdo řítí životem, mělo by se mu říct právě tohle. Zpomal. Jdi do sebe. Važ si toho, co máš. Žij všemi smysly. Zastav se a přivoň k růži… To je ovšem rada, která se dává tak třicetiletým. Osmnáctileté Georgii tohle nikdo neřekl. Ostatně stejně by ho nebyla poslechla. Ke své škodě, ovšem. Protože kdyby ano, možná by teď neměla tak zoufalou potřebu spřízněné duše. A Rube by jí nemusel po stopadesáté opakovat tu jednu nejdůležitější zásadu, kterou se má každý Smrtonoš řídit: nikdy se nesmí angažovat citově.
