V hotelu Severní hvězda v pokoji č. 12 se v předvečer Štědrého dne vraždilo. Nadějný hudebník jménem George Bompard tu byl ubodán k smrti. Případ vyšetřuje komisař Maigret. V pokoji zavražděného najde jednu dámskou punčochu. Ještě v hotelu vyslechne jednu dámu, která se ale v žádném případě nejeví jako vrah. Pak vyslýchá recepčního, pana Peyrelongueho, který ve svém skromném pokojíku bez okna pěstuje krásný vzrostlý fíkus. Maigreta to malinko zaskočí, ale nijak zvlášť to neřeší. Pak má u výslechu další slečnu, která se vydává za prostitutku a na recepci se zapsala pod jménem Celine Germainová. Všechny hotelové hosty si odvede na stanici a tam je vyslýchá. Na řadu přichází pan Marc-Antoine Lehaleux, host z pokoje č. 11, tedy přímý soused zavražděného. Lehaleux tvrdí, že nic neslyšel, neboť spal, a že do hotelu pravidelně jezdí za jeho majitelem Ludovicem Larrieu, aby spolu zavzpomínali na staré časy, kdy spolu hráli jako hudební duo po šantánech. Dalším podezřelým je jistý Jean-Pierre Loisillon, u kterého našli nůž. Ale po několikahodinovém výslechu usoudili, že je jen takový mluvka – motiv zavraždit Georga Bomparda u něj chybí. To devatenáctiletá slečna Celine je velmi podezřelá. Stále tvrdí, že je prostitutka, ačkoliv tak nevypadá ani se tak nechová, a Maigret tohle jasně vidí. Byla to právě její punčocha, kterou Maigret našel u zavražděného v pokoji. Druhou nachází v jejím pokoji č. 20 – v odpadním potrubí umyvadla. Ona sama po dlouhém vyslýchání nakonec přizná, že punčocha u zavražděného v pokoji je její. Tvrdí, že se bála, aby vina nepadla na ni. Maigret se později od Celine doví také to, že opravdu chodník nešlape a že se ve skutečnosti jmenuje Genevieve Blanchonová. Také je mu jasné, že Genevieve ví, kdo zavraždil Georga Bomparda. Ale ona stále mlčí. Jen přiznává, že ho vášnivě milovala a do Paříže přijela za ním.
